LIVIGNO

24. února - 1. března 2019

Naposledy jsem tu byla po dlouhé době s partou kamarádů. Měli jsme pronajatou chatu přes Airbnb s kapacitou pro 10 lidí za cenu 1000,-/os. /1 noc, umístěnou přímo v centru Livigna a hned u zastávky skibusu. Příště bych nevolila jinak, ale Casa Daniela Livigno už bohužel není dostupná. Podařilo se mi alespoň vyhledat, že byla situována na adrese Via Rin 387, takže když vyberete něco v této blízkosti, z hlediska umístění určitě neprohloupíte. Nedaleko od ubytování jsme měli Interspar a krásnou kavárnu Nevada, kde dělali vynikající kávu, ostatně asi jako všude jinde v Itálii.

Co je dobré vědět o Livignu

Středisko leží v údolí mezi dvěma kopci. Livigno bylo dříve hodně chudé, zcela odříznuté od světa, nevedla k němu ani jedna silnice a tak mu Napoleon Bonaparte udělil v roce 1805 statut bezcelní zóny, která platí dodnes. Jen pozor na celníky. V roce 2019 tu platilo, že na jednoho člověka je možné přes kontrolu převézt na jednu osobu max. 1 karton cigaret, 1 l tvrdého alkoholu, 2 l alkoholu do 18 % a 16 l piva. Levné je tu jinak úplně všechno, od parfémů přes oblečení až po jídlo. Těsně před odjezdem se tu také vyplatí vzít benzín, který je tu výrazně levnější. Plná nádrž vydrží akorát do Prahy.

Mezi prosincem až dubnem/květnem se do Livigna nedostanete jinak, než jednosměrným tunelem, na který navazuje další placený tunel Munt la Schera. Ostatní cesty bývají přes zimu zasypané sněhem. Výhodnější e-ticket pro průjezd můžete pořídit zde, při placení na místě je pak průjezd o něco dražší.

Pokud se vydáváte do lokality poprvé, doporučuju si cestu trošku prostudovat, aby se vám nestalo něco podobného jako nám. Zadali jsme si do navigace "Livigno" a vesele si jeli, až jsme se ocitli s autem v Lichtenštejnsku na vagónovém nosníku. Za 20minutovou cestu vlakem jsme dali 45 eur. Byla to sice nejrychlejší cesta a o zážitek bylo postaráno, ale asi bychom si těch 40 minut navíc klidně najeli.

Lyžařská střediska v Livignu

Celé Livigno je výborně zasíťované skibusy. Vzhledem k tomu, že město není velké, tak není třeba ani příliš řešit, který kam jede a při nástupu si stačí pouze ověřit cíl cesty u řidiče. Na jedné straně údolí přes hlavní silnici od centra se nachází středisko Mottolino, na přilehlé straně centra Carosello. Já za sebe neumím jednoznačně říct, které je lepší. Carosello je rozlehlejší a z mého pohledu více přehledné, co se týká přejezdů mezi jednotlivými sjezdovkami. Dosyta jsme si tu užívali lehátkovou zónu u hlavního vrcholu střediska. Lehátek tam bylo dostatek a nebyl problém ukořistit pro sebe místo. Po ježdění nás Aprés ski v dolní stanici lanovky vždy pohostilo výbornou atmosférou.

Na Mottolinu jsme milovali černé sjezdovky vedoucí z nejvyššího vrcholu a jezdili jsme je pořád dokola. Stylová odpočívárna na Camarelu také neměla chybu, jen o těch pár lehátek, co tam bylo, se vedl na místě docela boj a to doslova. 

Posledně jsme tu lyžovali celkem 4 dny. Navzdory tomu, že jsme byli den ode dne vyřízenější, zvládali jsme vyjíždět vždycky prvním raním skibusem a užívat si čerstvý manšestr. Kupovali jsme si půldenní permice za 35 eur, které platí do 13 hodin. Od půl deváté do jedné jsme se nezastavili a do maxima jezdili. Tenhle harmonogram se nám docela osvědčil, protože jsme si sjezdovky užívali v upraveném terénu, dokud nezačaly být rozježděné a od 13 hod. jsme si užívali slunce a muziky v Apres Ski a večer pak procházek po městě.

Celodenní permice stála 49 eur, v nabídce jsou i vícedenní skipasy za zvýhodněnou cenu. Aktuální ceny a podrobnosti najdete zde.